Tabu jménem samovolný potrat – co byste měla vědět a jak se s ním vyrovnat?
Bohužel ne každá žena má to štěstí, že donosí své miminko hned na poprvé a velké množství těhotenství končí samovolným potratem. Přestože se jedná opravdu o častou komplikaci a se samovolným potratem se můžeme setkat u každého 4. diagnostikovaného těhotenství, mnoho žen se cítí izolováno a bez podpory. Téma samovolných potratů je totiž stále částečně považováno za tabu a příliš se o něm nemluví.
Tento článek se zaměřuje na to, co byste měli vědět o samovolném potratu a jak se s touto ztrátou vyrovnat.
Co rozumíme samovolným potratem?
Samovolný (nebo také spontánní) potrat je ukončení těhotenství před 20. týdnem, kdy plod není schopen přežít mimo dělohu. K většině samovolných potratů dochází během prvního trimestru, tedy do 12. týdne těhotenství. I z důvodu rizika potratu si proto ženy často nechávají těhotenství pro sebe a o tuto novinu se se svým okolím podělí až v pozdější fázi těhotenství.
Samovolné potraty představují stav, kdy se plod v děloze přestává vyvíjet a odumírá. Často k němu dochází ve velmi raných stádiích těhotenství a žena ani nemusí zjistit, že je těhotná – ze začátku se totiž samovolný potrat podobá menstruaci. V pozdějších fázích těhotenství se potrat také projeví krvácením, v některých případech ale žena nemusí pozorovat žádné změny a o této smutné události se dozví až v ordinaci lékaře a mnohdy je nutné podstoupit také lékařský zákrok – tzv. kyretáž (vyčištění) dělohy.
Potrat neznamená neplodnost
„Přestože se jedná o opravdu bolestnou ztrátu, ve většině případů se jedná o přirozený jev a prodělaný samovolný potrat ve většině případů neznamená, že žena nemůže mít v budoucnosti zdravé dítě,” vysvětluje vedoucí lékařka z IVF centra Clayo Clinic Radka Jarošová „Většina lékařů dokonce považuje za problematické až tři samovolné potraty po sobě. V takovém případě je párům doporučeno podstoupit různé testy a také genetická vyšetření, díky kterým je možné zjistit, co potrat způsobilo,” dodává lékařka.
Po prodělaném potratu mají páry přirozené obavy. Jestliže ale nejsou žádné další komplikace, o miminko se mohou začít znovu snažit poměrně za krátkou dobu – většinou se ženám doporučuje počkat alespoň dva menstruační cykly kvůli pročištění těla a celkové regeneraci. Důležité je brát v potaz také psychickou stránku, aby se žena i muž cítili na další snahy o dítě připraveni.
Ani více po sobě proběhlých potratů však nemusí znamenat neschopnost ženy plod donosit. Je však potřeba zavčasu vyhledat pomoc odborníka, diagnostikovat možné hlavní příčiny a najít nejlepší cestu za vytouženým miminkem.
Možné příčiny spontánních potratů
Ve většině případů lékaři po příčinách samovolného potratu nejprve nepátrají – většinou se totiž jedná o genetickou poruchu embrya, kvůli které se není od nějaké fáze dále vyvíjet. Často se samotnou příčinu ani odhalit nepodaří.
Je běžné, že ženy z potratu často obviňují samy sebe a přemýšlí, co mohly udělat jinak. Pocit viny je přirozený, ale ve většině případů zcela neopodstatnitelný. „Nejčastější příčinou bývá genetická změna u embrya, u kterého se nachází chybný počet nebo chybná struktura chromozomů. Příroda tak sama formou časného potratu zabraňuje narození dítěte s genetickou vadou. Je důležité vědět, že to je čistě v rukou přírody a žena to nemohla nijak ovlivnit,” říká přední embryolog Daniel Hlinka. „Mezi další příčiny může patřit vyšší věk ženy, infekční onemocnění, vliv toxických látek, genetické předpoklady nebo například hormonální nerovnováha,” dodává. Roli může hrát také životní styl a užívání návykových látek.
Jsou samovolné potraty častější u dětí počatých díky asistované reprodukci?
Přestože se samovolné potraty řadí mezi rizika spojená s asistovanou reprodukcí, pravděpodobnost vzniku této komplikace není vyšší než u přirozeného početí. „Na naší klinice usilujeme samozřejmě o to, aby žena úspěšně dítě donosila. Naši specialisté proto pracují s unikátním algoritmem CATI, který dokáže neinvazivně předpovědět, která embrya páru dávají největší šanci na úspěšný průběh těhotenství a vykazují minimální riziko genetických abnormalit. CATI je neinvazivní hodnocení, při kterém nezasahujeme do embrya. Ostatní embrya, která vykazují nějaké malé vývojové odchylky, jsou odesílána na genetické vyšetření (PGT-A: preimplantační genetické testování),” vysvětluje hlavní embryolog Clayo Clinic, dr. Daniel Hlinka, který stojí za vývojem speciální metody.
Díky použití této hybridní metody se Clayo Clinic podařilo snížit riziko časných potratů. „Zhruba v 70 % cyklů, kdy použijeme naši kombinovanou metodu, pacientka otěhotní právě z embryí, která vybrala naše CATI. Z takových embryí se zpravidla rodí zdravé děti. Ženy podstupující asistovanou reprodukci jsou navíc pod lékařským dohledem a řadu případných genetických vad je možné odhalit již během těhotenství,” doplňuje dr. Daniel Hlinka.
Jak se vyrovnat se ztrátou dítěte?
Potrat je velmi silně emocionální záležitost a každá žena může prožívat jiné emoce – velký smutek, hněv, stud nebo pocit viny. Tyto emoce jsou přirozenou reakcí a nemáte se za co stydět. Bezprostředně po potratu totiž na psychiku ženy působí také hormonální změny, během kterých se tělo vrací zpět do stavu před těhotenstvím. Je proto přirozené, že budete v tomto období potřebovat oporu. Důležité je také se dostatečně informovat u svého lékaře. Odpovědi na vaše otázky vám mohou pomoci s vyrovnáním se s nepříjemnou situací.
„Všem ženám, které si tímto prochází bych doporučila se na někoho obrátit a o své trápení se podělit. Skvělé je vyhledat pomoc odborníka. Za nás mohu doporučit fertility antistress poradkyni Kláru Antonovou Fischleinovou. Sama si ztrátou miminka prošla a svým klientkám tak umí být opravdovou oporou. Buduje si také komunitu na instagramovém profilu @vypni_hlavu. Myslím, že vědomí, že v tom žena není sama, může opravdu pomoci,” doporučuje Zuzana Hlinková z Clayo Clinic.
Přestože neexistuje jednoduchý návod, jak se se ztrátou vyrovnat, přinášíme několik kroků, které mohou pomoci:
- Dopřejte si čas: Každý člověk se vyrovnává se ztrátou jinak. Dejte si tolik času, kolik potřebujete.
- Nebojte si říct o pomoc: Mluvit o svých pocitech s rodinou, přáteli nebo terapeutem může být velmi užitečné. Existují také podpůrné skupiny, kde můžete sdílet své zkušenosti s ostatními, kteří prošli podobnou ztrátou.
- Buďte k sobě laskaví: Uvědomte si, že vaše pocity jsou oprávněné a že máte právo truchlit.
- Informujte se: Získání informací o samovolném potratu a jeho příčinách vám může pomoci lépe porozumět tomu, co se stalo.
- Pečujte o sebe: Zaměřte se na péči o své tělo i duši. Cvičení, zdravá strava a dostatek spánku mohou pomoci zlepšit vaši fyzickou i psychickou pohodu.