Když se přání vyplní: Cesta našich pacientů k vlastní rodině

Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla vyhledat pomoc na IVF klinice?

Michaela: Po ztrátě prvního miminka jsem věřila, že další těhotenství přijde snadno, ale ani po roce se nic nedělo. Rozhodli jsme se proto vyhledat pomoc na IVF klinice. Bylo nesmírně těžké najít kliniku, kde se necítíte jen jako další číslo. Navštívili jsme jednu kliniku, kde jsem při vstupu dokonce lísteček s číslem opravdu dostala. Připadala jsem si jako na poště a o takový neosobní přístup jsem rozhodně nestála, nemohla bych se cítit dobře a uvolněně. Když jsme poprvé přišli do Clayo Clinic, věděla jsem, že jsme na správném místě. Hned na první schůzce jsem měla pocit, že se o nás opravdu zajímají a že se budeme cítit jako doma.

Pamatujete si na okamžik, kdy jste poprvé vstoupila na kliniku?

Michaela: Byla jsem nervózní, ale zároveň hrozně natěšeně, protože se konečně začalo něco dít. Věděla jsem, že už brzo budeme vědět, jak na tom jsme. Všichni nás přivítali s otevřenou náručí a hned jsem věděla, že se o nás postarají. To pro mě znamenalo hodně, zvlášť po zkušenostech jinde. A poznala jsem, že právě tady je to ono, že tady zůstaneme.

Z jakého důvodu?

Michaela: Clayo Clinic je jiná, člověk se tam cítí jako doma a těší se na další návštěvu. Všichni jsou hrozně přátelští a chtějí vás poznat a splnit vám váš největší sen.

Jaké byly vaše největší obavy

Michaela: Měla jsem strach z každého kroku – od injekcí při hormonální stimulaci, přes obavy, že se nepodaří získat dost kvalitních vajíček, až po největší strach, že léčba nebude úspěšná a já se nikdy nestanu mámou.

Tomáš: Já jsem strach cítil pořád. Snažil jsem se ale zůstat klidný a pozitivní, abych partnerce dodával sílu a podporu. Věděl jsem, jak náročné to pro ni je, a proto jsem se snažil vytvářet co nejvíc pohody, aby se cítila dobře. 

Co vás během léčby povzbudilo?

Michaela: Velmi mi pomohla podpora od samotných majitelů kliniky, zejména Zuzany Hlinkové a celého týmu Clayo Clinic, kteří mě vždy podrželi a věřili, že to dokážeme. V Clayo Clinic to nikdo nevzdává, všichni věří, že se to povede a stanete se rodiči.

Tomáš: To všechno, co moje partnerka během léčby zvládla, mě inspirovalo a dalo mi důvod věřit. Díky týmu Clayo Clinic jsem si uvědomil, jak důležitá je podpora a pozitivní přístup.

Jaký byl váš první pocit, když jste zjistila, že jste těhotná?

Michaela: Přesně vím, kdy to bylo. Šestý den po transferu embrya jsem začala pociťovat bolest v podbřišku. Byla jsem nedočkavá, chtěla jsem vědět, zda jsem těhotná. Tak jsem si udělala test, ačkoliv správně jsem měla ještě několik dní vydržet. Strašně jsem se bála podívat, ale nakonec jsem se odhodlala a na testu jsem viděla sotva patrnou druhou čárku, tzv. ducha. A místo toho, abych se radovala, jsem začala řešit, jestli jsem opravdu v jiném stavu, jestli se nejedná jen o biochemické těhotenství. Test ale každým dnem sílilo a já začala pomalu a jistě věřit, že se to povedlo.

Tomáš: Bylo to velké štěstí, ale zároveň jsem se snažil zůstat nohama na zemi. Po předchozích zkušenostech jsem chtěl zůstat opatrný a podpořit ji v klidu a bez přehnaných očekávání. 

Jak probíhalo těhotenství?

Michaela: Nebylo nejhezčí. Celé těhotenství provázel velký strach, že o miminko přijdeme. V desátém týdnu jsem začala krvácet a to už jsem byla opravdu přesvědčená, že je konec. Nakonec to byl hematom a já jsem pět měsíců jen proležela, aby se miminko udrželo.

Máte i nějaký hezký zážitek?

Michaela: Určitě! Krásný byl první screening, kdy jsem ležela na ultrazvuku a byla jsem si jistá, že čekám chlapečka. Paní doktorka mě ale vyvedla z omylu, že „je to holka jak vyšitá“. V tu chvíli jsem se rozplakala štěstím.

Jak se změnil váš pohled na život po narození dcerky?

Michaela: Je zvláštní, jak s miminkem začnete žít právě přítomným okamžikem. Žádné „až budu těhotná“, nebo „až bude miminko“. Je to teď a tady a já jsem nikdy v životě nebyla šťastnější a nikdy jsem necítila takovou čistou lásku. Pro naši holčičku jsem celý svět, stejně jako ona pro mě. Je to prostě ten kousek, který mi v životě chyběl. Dřívější starosti jsou mi teď úplně jedno, protože na prvním místě je naše rodina. Život beru s obrovskou pokorou.

Tomáš: Obrovsky se změnilo moje vnímání partnerky. Viděl jsem, jak silná a odhodlaná je a cítím k ní teď ještě větší respekt. Nemůžu uvěřit tomu, co všechno zvládla a jak je statečná a silná. Všem ženám klobouk dolů.